Recenze
Také si ještě živě vzpomínáte červen 2003, kdy se na svět vřítil do té doby poslední díl dnes již kultovní série Grand Theft Auto nesoucí podtitul Vice City? Jestliže se považujete za hráče a nebyli jste zrovna v té době v umělém spánku, zahrabáni pod zemí nebo na rekreaci na Sibiři, jednoduše si tu dobu musíte pamatovat. O přestávky, ale vlastně i o hodiny nebyla hlavním tématem výuka, nýbrž popisování úžasných zážitků z hraní. Kombinace, jež byla ve Vice City předvedena bylo něco neskutečného. Ještě snad nikomu se nepodařilo zamíchat do jednoho guláše ohromnou volnost a návykovou hratelnost, avšak mírně hyzděnou několika „drobnými“ nedostatky, kterých si však stejně nikdo jiný až na dotěrné recenzenty, kteří je stejně v závěrečném verdiktu omluvili, nevšímal.
Proč jsem se v předchozím odstavci vůbec nezmínil o starších sourozencích výše zmiňovaného dílka? Z jednoho prostého důvodu. I když se nejedná o nekvalitní hry, i když způsobily stejně velkou mánii jako Vice City, i když nabídly stejně skvělou zábavu aj., nemohly se se svým novým sourozencem rovnat. Z toho důvodu byl příchod San Andreas tolik očekáván. Jen málokterá hra si vysloužila tak mocný hype, ale jak tomu tak bývá, ne vždy dokáží vývojáři své sliby dodržet na 100% a dost často nám pod tlakem médií naservírují pouze jakousi směs ničeho. Jenže bát se nějakých nekvalit nového „GTAčka“ byla, upřímně řečeno, hloupost. Tedy alespoň dle půl roku staré verze pro PlayStation 2 (nemám rád plecháče), nebo nemám pravdu? Hra nedostávala nižší známky než 90% a navíc jsme se měli na PC dočkat mnohem vylepšené grafiky. Ono, zní to slibně, ale… Grand Theft Auto: San Andreas pro mě rozhodně není to, co před dvěma lety bylo Grand Theft Auto: Vice City. A na následujících řádcích se pokusím obhájit mé „odvážné“ tvrzení. Jen žádám zatvrzelé fanoušky o klidné nervy. Případné upomínky, nadávky, obálky s antraxem nebo teroristické útoky prosím směřujte na šéfredaktora (kontakty najdete v sekci „redakce“, adresu domů popř. dodám) (pozn. Dyler - tak to vypadá, že budu muset zvolit Last Minute a odletět na Tenerife ;)) Děkuji za pochopení!
Jestliže na něčem Rockstaři opravdu zapracovali, je to právě zpracování/podání příběhu. Konečně se můžeme vžít do role NĚKOHO a dělat NĚCO, co opravdu dává smysl, tedy většinou. Postupem času jak se budete prokousávat příběhem se dočkáte několika velmi nepříjemných zvratů a sáhnete si totálně na dno jen proto, abyste nakonec ovládli celé území (resp. podsvětí) megalomanského státu San Andreas. Ale zpět k hlavní dějové lince. Postava, s níž zabijete desítky hodin skutečného života, nese jméno Carl Johnson, mezi svými přezdíván drsňácky CJ. Píše se rok 1992 a po pěti letech strávených pěkně v chládku za mřížemi v městě Liberty City se náš hrdina (v době příjezdu typická socka) vrací konečně domů, do Los Santos, města, kde poprvé spatřil světlo světa. Dozajista si však jeho příjezd nepředstavoval tak, jak skutečně dopadl. Cestou domů ho lapila zkorumpovaná policie a vysvětlila mu, jak si vše představují, tedy ne zrovna podle Carových snů. Téměř celé území ovládl konkurenční Ballas Gang, matka je kvůli pouliční válce mrtvá, jeho dva sourozenci, Sweet a Kendall rozhádaní, Groove Street Gang jehož je členem je téměř na rozpadnutí… Vskutku růžové výhlídky a když k tomu ještě připočtu podplacenou policii, CJ se bude muset sakra ohánět, aby vše dopadlo dle jejich představ. A že cesta nebude jednoduchá a striktně lineární potvrzuje již jen samotná náplň jednotlivých misí. Kromě klasických přestřelek stojí za zmínku též vykrádání baráků, krádež kamionu za plné rychlosti na dálnici nebo ničení aut pomocí drobného modýlku letadla se zabudovaným kulometem. Nutno však dodat, že nejednou nebudete přesně vědět proč vlastně tuhle misi děláte (a nejen kvůli obtížné angličtině) a co je nejdůležitější, jejich náplň je často jen odvar z úkolů předešlých nebo ještě hůře, ze samotného Vice City.
Nevím, jestli je to specificky můj pohled, ale zdá se mi, že poslední dobou jsou, resp. budou v módě hry, které nabídnou hráči totální svobodu ve všech ohledech. Avšak to pravé ořechové ještě stále nepřišlo. Vezmu-li trochu jiný žánr, tedy RPG, synonymem pro výraz „volnost“ je bezesporu TES III: Morrowind. Není však žádným tajemstvím, že všeho moc škodí a u tohoto megalomanského světa to platí dvojnásob. Hodinám nečinného bloumání se jednoduše nevyhnete. Tuto odbočku jsem si dovolil jednoduše proto, že San Andreas se nezdravě blíží právě té nudnosti, jakou jsme měli možnost vidět v Morrowindu. Je sice fajn, když si dobrovolně jen tak jezdíte na bugince přes hory/pouště/lesy, avšak koho baví mise, v nichž je vaším úkolem pouze něco převést a i takováto stupidita vám zabere klidně neuvěřitelných 20 minut! A není nic nepříjemnějšího než bláznivý taxikář, jenž vás kousek před savepointem přejede nebo zaseknutí/pád hry při ukládání pozice. Stabilita je jedním slovem katastrofální. Denně mi x krát San Andreas spadlo do Windows nebo, to bylo ještě lepší, „kejsla“ při přepnutí ze hry do menu, jelikož jsem musel celý počítač restartovat. Vrchol byla nemožnost samotného spuštění. I když nejsem nějaký strašný cholerik, tyto momentky nenesl můj počítač bez následků (i když za to nemohl). Velikou novinkou, jíž se tento titul chlubí, je přidání systému skillů a základních potřeb (resp. potřeby). Ještě než se pustím do bližšího rozboru jednotlivých schopností, uvedu, že jediná potřeba, kterou si CJ žádá uspokojit, je hlad. Ale nyní již blíže ke zmiňovanému RPG přídavku. Každý prvek si můžete postupně vylepšovat různými způsoby. Respekt získáte plněním misí, svaly a vytrvalost nevypracujete nikde než v posilovně, maximální možnou délku zadržení dechu zvyšujete pochopitelně potápěním, nejvyšší hodnota zdraví stoupá postupně sama, množství podkožního tuku nahrabete přecpáváním se hamburgery a sex appeal je ovlivňován tetováním na vašem těle, stylem účesu, tloušťkou či počtem vylovených ústřic. Kromě těchto schopností projevujících se přímo na vašem těle tu pak máme také pár dalších jako ovládání aut (autoškola poslouží skvěle), přesnost/rychlost/účinnost střelby u zbraně zlepšíte jejím používáním nebo návštěvou střelnice atd. Každý typ dopravního prostředku/zbraně má svojí stupnici. Dosti divně se ale jeví fakt, že vyhnat skill u zbraní na hodnotu nejvyšší je záležitostí půl hodiny, avšak abyste se mohli chlubit maximální hodnotou u řízení aut, budete se muset „projíždět“ takřka desítky hodin!
Pro ty, kteří ještě s novým GTA neměli co dočinění, by se hodilo uvést z čeho se stát San Andreas skládá. Hlavními pilíři je trojice metropolí. Tou první, jež navštívíte, je rodné Los Santos, pokus o převedení známého L.A. (na E3 bohužel nenarazíme – jsme v 90. létech) do herní podoby. Další zastávkou se zhruba po deseti hodinách hraní stává San Fierro (podle San Francisca), charakteristické zejména prudkými změnami počasí (smog vypadá opravdu smogově) a nakonec Las Ventura – nejpestřejší, nejbohatší, největší. Město všech NEJ, v němž se připravíte na konečný zátah proti roztahovačnému z Ballas Gang. Každé město, ba i každá čtvrť, je něčím charakteristická, nabídne něco, co v jiné nenajdete. Jednou je to pláž, kousek vedle již okrsek společenské smetánky. San Andreas nijak neodbočuje od svých předchůdců, a tak je pochopitelné, že v návštěvě jiných oblastí se vám hra snaží zabránit. Avšak cedule „Closed“ na mostech již nejsou problém. Poprvé v sérii GTA, jak jsem již před chvílí naznačil, máte možnost plavat! Jenže jakmile se pokusíte o návštěvu „nepovoleného“ území, pět hvězdiček vám dá jasně najevo, že tady ještě nemáte co dělat. Ve hře se, jak je u této série zvykem, budete těšit z hromady zdánlivě zbytečných blbůstek, u kterých ale nakonec dokážete vytvrdnout pěknou dobu. Jen těžko se ubráníte hraní skutečných klasik na automatech, sázení na dostihy, závodům ve „skákáním“ ve speciálních autech, tzv. „lowriderech“ nebo partičky kulečníku. I když samotná dějová linka mi zabrala, odhaduji tak velice solidních 40 hodin, tak právě díky drobnostem, s nimiž se v San Andreas setkáte snad na každém kroku, můžete počítat se zábavou na mnohem, mnohem delší dobu! A když říkám „mnohem delší dobu“, mám tím na mysli klidně 200 hodiny zábavy. Nepřeháním tak trochu? Ani omylem! V prvé řadě bude vaším cílem číslovka 100% v sekci „STATS“.
Jenže to není nic snadného, tedy pokud si nevytisknete
mapy se všemi bonusy z naší fanstránky. Stejně jako ve Vice City se
dostanou do vašeho zájmu koupě nemovitostí (savepoint, někdy garáž)
nebo zdolávání unikátních skoků. Sice trochu zamrzí absence populárních
balíčků, avšak přibylo něco nového. Tím „hlavním“ jsou tagy, tj.
graffiti nepřátelských gangů, které musíte přestříkat. Jejich počet
dosáhl kulaté stovky. Dalšími novinkami jsou pak ústřice. Tyhle mořské
potvůrky, jichž je 50, sice neskrývají perly s miliónovou hodnotou, ale
pro mnohé jedince něco fikanějšího – zvýší totiž vaší sexuální
přitažlivost a jako bonus se pak ještě vaše konto obohatí o 100 dolarů.
Posledními věcičkami na hledání jsou, stejně jako v případě ústřic co
se počtu týče, místa pro focení. Fajn je také ukládání veškerých vašich
snímků do dokumentů, které pak již stačí jen otevřít a kochat se svým
uměním. Přibyly také nějaké nové způsoby přivydělávání si – v noci
klidně vykrádejte domy nebo bojujte o území. Čím větší ho máte, tím
více peněz proudí do vaší kapsy. Vydáte-li se pokud možno co
nejmírumilovnější cestou, kupte kasino a z pohodlného gauče obklopen
polonahými dívkami sledujte, jak prosperujete. Stále to není těch 200
hodin? Tak si připočtěte ty desítky módů jejichž počet se denně
rozšiřuje v našem download centru!
Kdo hrál PS2 verzi, možná si vzpomene na možnost hrát ve dvou na jednom
monitoru. Bohužel této možnosti jsou PCčkáři zbaveni. Obyčejný
multiplayer se také nekoná. Ale vlastně proč, vždyť je to pomalu MMO.
Nebylo by to GTA bez pořádných přestřelek,
hektolitrů stříkající krve, absencí hlav, peprné mluvy, agresivních
nepřátelských gangů a otravných mužů zákona. Rockstaři sázejí na
osvědčený recept a dělají jedině dobře. Veškeré „znaky“ jejich série
jsou zachovány a pouze vylepšeny. Průjezd územím, jenž přísluší
mexickým frajírkům, se neobejde bez prostřelné gumy a pokus průchod je
mnohdy jen nedůstojný způsob smrti. Když už se ale rozhodnete vzdorovat
a z boje vyjdete jako vítěz, naskytne se vám lahodící pohled na
hromádku těl koupající se ve vlastní krvi. Jen škoda, že během pár
vteřin zmizí. Stejně jako jejich zbraně. Sotva stihnete přeběhnout
silnici než se jejich nádobíčko spolu s nimi vypaří. Ach ten realismus…
Jenže ouha, jakmile se drobná potyčka strhne ve větší melu, přiřítí se
parta chlápků v černých uniformách a pozlacenými odznaky na hrudi. Kdo
pak to asi může být? Tihle zkorumpovaní otrapové opět přitvrdili a
jakmile jim byť jen ťuknete do auta, neváhají vytáhnout svých 9mm
důrazných argumentů. A tím to nekončí. Ve Vice City jste byli v bojovém
vrtulníku takřka nepřemožitelní a to i při nejvyšším stupni hledanosti.
Jenže oficíři ve státě San Andreas se vytasili s dalšími esy. Neváhají
na vás vyslat letku stíhaček a to stále nemluvím o šesti hvězdičkách!
Suma sumárum, nové GTA je opět o něco obtížnější než jeho sourozenci.
Možná i z toho důvodu jsem se po prvních pět hodin „lážo plážo“ hraní
neskutečně nudil a otrava byla na místě. Dokonce jsem uvažoval o
vykašlání se na hru. Naštěstí zasáhl šéfredaktor naší fansite s tím, že
vše bude po pár hodinách ok a měl pravdu. San Andreas nabere
adrenalinové tempo, které kazí pouze místy stereotypní či nudně
zdlouhavé mise a, jak již podruhé říkám, nestabilita.
Sice si stojím za tvrzením ohledně místy opakování se, ovšem nechybí
ani zcela originální mise. Byl by hřích nezmínit mírnou odbočku ke
stealth žánru. Při hraní na PS2 jsem z toho nebyl zrovna dvakrát
nadšený, avšak jakmile jsem se po půl roce chopil klávesnice a myši,
vše bylo v pořádku a já mohu toto rozhodnutí autorů s klidným srdcem
pochválit a nezlobil bych se, kdyby takovýchto úkolů, jejichž splnění
závisí na vašem tichém pohybu, bylo více.
Představte si ten pocit. Nasednete do nablýskaného bavoráka s kůží
potaženými sedačky, otočíte klíčkem a během několika vteřin už si to
pálíte přímo proti oslňujícímu žáru zapadajícího slunce. Vpravo se tyčí
kamenité vršky hor, strháváte volant a řítíte se vzhůru. Slyšíte pouze
šelest trávy o podvozek. Blížíte se k vrcholu, avšak ostrý horizont vás
vymrštil do výšky, přelétáváte vrcholek hory a s větrem ve vlasech a
bez předního nárazníku padáte dolů, přímo do ulice, kde jen tak tak
zastavíte na červenou, abyste jako správní gentlemani pustili místní
lehké děvy…
Že to zní dost nereálně? Pochopitelně, ale jestliže někdo čekal od
titulu jako je San Andreas nějakou propracovanou simulaci skutečného
života se vším všudy, šeredně se pletl. Sice již pád z vrtulníku
nepřežijete jen s malou újmou na zdraví jako tomu bylo v předchozím
díle, nicméně stále je možné se v kabrioletu převrátit a brousit
silnici CJovou hlavou. A to si pište, že takovéto momentky uvidíte
vícekrát, než by vám bylo příjemné. Auta se překlápějí vždy a všude,
nelze tomu uniknout. A navíc má Carl zřejmě opravdu hlavu ze
super-pevného kovu, jelikož právě kabriolety budou, hlavně zpočátku to
nejlepší, co tehdy ještě na „drobném“ území najdete. Pochopitelně se
ale v pozdější částech hry setkáte s opravdovými žihadly, které se sice
kvůli licenci nemohou honosit svým původním názvem, ale to nemění nic
na faktu, že jsou se svými předlohami takřka totožné. Oproti Vice City
sem autoři zakomponovali jakýsi „vývojový“ systém, takže rovnou
zapomeňte na chvilku, kdy vaše první fáro bylo rovnou Ferrari. Když do
něj poprvé nasednete, úcta a šetrnost, s níž se k němu budete chovat,
bude balancovat na hranici šílenství.
Kromě všedních aut jsou samozřejmostí i jiné, místy až mírně bizarní
kousky. Nejvíce jsem si lebedil v kombajnu, jenž dokázal efektivně
rozšmelcovat vše, co se mu připletlo do cesty, včetně střených lidských
schránek (opět žádná zvířata, vyjma nesmrtelných racků). Z těch
„pozemních“ bych vypíchl ještě např. vznášedlo, hummer, konečně jízdní
kola (na BMX se můžete vyřádit na rampách) nebo „symbol“ GTA – tank. Co
se lodní dopravy týče, v té jsem žádné větší změny neshledal (vyjma
obojživelného vznášedla), avšak v oblasti letectví autoři zapracovali.
Bohužel ne zrovna tak, jak jsem si přál. Je pěkné přidání více druhů
letadel, včetně bojové stíhačky Harrier (thx Daniel Iltis) s
vertikálním startem, ale co u mě bude výslednou známku snižovat je
neskutečně pitomé ovládání jak letadel, tak vrtulníků. Kdyby alespoň
zůstalo to, na něž jsem si zvykl u Vice City, jenže ono je díky kameře
ještě méně intuitivní (jestli se to vůbec tak dá nazvat), než kdy
předtím. Je vlastně jedno, v čem jedete/plujete/letíte, při zatáčce se
kamera nedrží za zadkem vašeho stroje, nýbrž nějakou dobu zůstává ve
stále stejné poloze a vaší mašinu snímá z boku. Nemusím tedy
zdůrazňovat místy až frustrující nepřehlednost, která zamrzí zejména ve
chvílích, kdy každá vteřinka je vážena zlatem.
„Carl, speak decency!“ kárá paní učitelka mladého
klučíka ve třetí lavici. „Shut up, you bitch!“… Jak je vidno, CJ svojí
mluvu od útlého věku poslušně pěstoval a nyní ze sebe vydává to
nejlepší. Téměř v každé větě uslyšíte nějaké to méně slušné slovíčko či
alespoň slangový výraz. Ne, že bych si liboval v takovéto mluvě, kterou
ještě k tomu doprovází taková brutalita, ale jedná se o příjemné
„osvěžení“ v jinak „solidních“ hrách, v tomto ohledu velmi nudných. Ale
ani sebelepší text by nezapůsobil bez kvalitního hlasového podání. A to
zvládli lidi z Rockstaru, tedy spíše dabéři, na jedničku. Veškeré
postavy jsou velmi temperamentní, působí skutečně a je radost sledovat
jejich rozhovory. Znalce potěší profesionálnost dabingu, jelikož
několik postav si propůjčilo hlas skutečných hvězd, např. podplaceného
poručíka Tenpenyho nadaboval známý herec Samuel L. Jackson jenž se, jen
tak pro představu, angažoval do role Mistra Windu ve II. a III. Epizodě
nynějšího trháku Star Wars. I přesto, že jsem v životě neslyšel někoho
mluvit s latinskoamerickým přízvukem, po hraní San Andreas si již
docela živě pamatuji styl a tón dorozumívání. Žádné „celé“ výrazy,
pouze zkratky. Konečně, to je něco jako uvěřitelný život. Další
novinkou je komunikace postav přímo na ulici. Často se vás někdo zeptá
a vy máte možnost výběru zda odpovědět kladně, nebo záporně. Ve
výsledku je sice vcelku jedno pro jakou reakci se rozhodnete, ale hra
jako celek pak působí zase o kousek reálněji (i když k tomu má stále
dost daleko). Vzhledem k tomu, že se pro hru chystá lokalizace formou
titulek si jinak mírně „nepřehlednou“ angličtinu budou moci užívat i
hráči neznalí tohoto jazyka. Osobně jsem velmi zvědav na to, jak se
překládacímu týmu podaří věrně převést originální mluvu do našeho
jazyka. V zájmu udržení autentičnosti mám velké obavy ze
„zeslušňování“. Rád se však nechám překvapit, a to již někdy v půlce
července. Více se o překladu dozvíte zde.
Hudba a GTA, to je kapitola sama o sobě. Géniové z Rockstars přišli s
něčím naprosto novým – rádiem. Každé vozidlo disponuje právě tou malou,
ale o to více fascinující věcičkou, která do vás bude kromě stupidních
reklam hustit ještě přiblbější talk show („Jmenuji se Ann a kdo mi
nevěří, tak ať si políbí!“) a kvalitní tehdejší hudbu. A co je
nejdůležitější, hudbu, jež se v 90. letech za mořem opravdu hrála.
Celkový počet stanic je více než úctyhodný – 12. Kromě jednoho, v němž
se pouze kecá, kecá a kecá, jsou ostatní zaměřeny převážně na muziku a
poslechnete si takové kapely jako Cypress Hill či Blood Sisters. S
politováním však musím říci, že ucho mladého Evropana bude znát sotva
zlomek z reprodukovaných písniček a taky ne každý si při hraní přijde
na své. Příznivci tvrdého rocku či metalu mohou rovnou do složky „User
Tracks“ začít kopírovat své oblíbené melodie, jelikož rádia jsou
zaměřena spíše na Hip-Hop, Country a romantiku. Také si nedovolím
zkritizovat poutavost vybraných písní. I přes desítky hodin hraní se mi
do paměti nevryla ani jedna, žádná mě tolik neoslovila v porovnání s
již stokrát zmiňovaným Vice City, po jehož hraní jsem si ještě pěknou
chvíli pobrukoval. Alespoň, že toho San Andreas nabídne opravdu hodně –
samotný soundtrack zabere neuvěřitelných 8 CD!
Trochu podivně ještě působí nutnost „aktivace“ svých MP3 skladeb přímo
v menu hry. A to musíte udělat dokonce při každém novém spuštění.
Naštěstí je hra velmi příjemná co se přepínání do Windows týče, takže
když to vezmu kolem a kolem, dokud nevypnete počítač, nemusíte vypínat
ani San Andreas. Další neduhou, co se vlastní muziky týče, jsou
reklamy. I když si tam nahrajete ryze svoje oblíbené písničky, stejně
mezi nimi musíte poslouchat trapné reklamy. Ne, že by tyto shoty nebyly
vtipné, ale zážitek velmi úspěšně ničí. Nevím, zda to byl specificky
můj problém, ale vždy při dešti mi vypadly veškeré zvuky. Nebylo slyšet
nic, ani střelba, ani chůze. Vlastně ale jen to jediné je slyšet za
normálních podmínek. Obyčejné běhání pustou krajinou je záležitost
neskutečně hluchou.
Mezi slovem „brutalita“ a spojením „Grand Theft
Auto“ by se s trochou nadsázky klidně mohlo udělat rovnítko. Vždyť ten
rating 18+ a zákaz prodeje v některých vybraných zemích o něčem nekalém
svědčí. Pravda, už jenom pěstní souboj a následné dokopávání není nic
mírumilovného, avšak to pravé nastoupí až s pořádným zbraňovým
arzenálem. Kromě klasické pistolky, samopalů (schopnost držet v každé
ruce jeden je k nezaplacení), brokovnice, M16 nebo obligátní motorové
pily, přibyl legendární AK-47, lovecká puška, svazek květin (fakt,
nedělám si sranduJ) a mnoho dalších. Co však rozhodně nepovažuji za
dobrý krok autorů je odebrání, pařansky řečeno, „rotačáku“. Ale co,
vždyť je to jedno. Červená bude tak jako tak a je vlastně jedno, jestli
dotyčného rozpůlíte řetězovou pilou nebo umlátíte svazkem květin.
co více exceluje série Grand Theft Auto v návykové hratelnosti, o
to má horší vizuální zpracování. Hned na úvod je však nutno podotknout,
že stát San Andreas je neskutečně rozlehlý, při přesunu nenarazíte na
jediný loading (ostatně i samotné nahrávání uložených pozic je otázkou
několika málo sekund), zobrazuje plno různých efektů, ale ve výsledku
je hra, na kterou se ne zrovna nejlépe dívá a ani maximální rozlišení a
vyhlazování hran ničemu moc nenapomůže. A navíc je dosti náročná i na
HW (jen tak pro představu – 3GHz, 512 Ram a Radeon x600. Tak tahle
sestava umožnila plynulé hraní pouze v rozlišení 800x600 a vysokých
detailech). Ale přeci jen se musí nechat, že oproti konzolistům jsme si
polepšili. Mnohem větší dohled stejně jako vyšší počet polygonů (i když
jsou všechna GTA v tomto ohledu dosti chudé) je samozřejmostí. Možná,
že kdyby se autoři nesnažili o scény, při nichž se hodnotí každý
detail, výsledek je lepší. Není nic horšího, když pozvete přítelkyni na
skleničku do baru a v roli hráče sledujete pouze dva hranaté panáky se
slepenými prsty, kteří se po sobě neohrabaně nechávají jeden druhého
hladit. Doufám, že nemusím již říkat o samozřejmosti procházení dvěří,
levitování postav apod. Zkrátka katastrofa, RenderWare engine je již
minulost.
Před čím ale musím smeknout, jsou efekty. Efekty všeho možného. Při
dešti sem tam spadne mlha, obraz se mírně rozzrní a zšedne. Naopak v
pravé poledne, kdy je největší pařák a teploty přesahují únosnou
hranici, začne, stejně jako v reálu, stoupat horký vzduch (bohužel se
tak děje naprosto všude. I nad trávou, kde by to ve skutečnosti nebylo
možné. Ale to už bych byl asi moc velký puntičkářJ) a obraz se rozvlní,
což je dosti nepříjemné zejména při rychlé jízdě, díky které se můžete
těšit na efektivní rozmáznutí pohledu. Naprosto smrtelná kombinace je
to pak ještě při použití nitra, které sice nejde vypnout, ale osobně se
mi jeho provedení líbilo ještě více než v loňském hitu NFS: Underground
2. Ale není to jen nitro. Své auto můžete vyšperkovat i z venku např.
výměnou nárazníků, výfuků, poklic na kolech nebo rovnou přidáním
střechy. Rozhodně ale nečekejte takovou propracovanost, jako ve výše
zmiňovaných arkádových závodech. Vizuální změnou také prošel ukazatel
momentlního zdravotního stavu a brnění. Zda hodnotit kladně či ne
nechám na každém hráči zvlášť. Mně to je, upřímně, docela fuk.
Při hraní jsem si škubal vlasy ze tří důvodů. Tou první je výše
kritizovaná stabilita, nyní se, rozhodně ne přívětivým tónem vyřádím
nad totálně tupou fyzikou objektů. Vzhledem k veliké „hranatosti“ herní
plochy počítejte s „opravdovými“ horizonty. Jako by se krajina lámala
podle pravítka. Bohužel, téměř každý přejezd tohoto místečka znamená
převrácení auta na střechu. Ba ne, ono stačí jen předjíždět auta na
mírně nakloněném svahu a v tu ránu jste hlavou dolů. Ještě že mnohdy
stačí jen otočit volant a vaše skvostná limuzína se hbitě přetočí do
své původní polohy. K naštvání je to zejména v misích, kdy musíte
nějakým specifickým vozidlem dorazit na nějaké místo a pochopitelně vůz
nezdevastovat. Vzhledem k vznětu motoru po pár sekundách, co je auto
vzhůru nohama, je to fakt k naštvání.
Nejednou mi spadla čelist při bizarní smrti mé postavy. Asi jako
nejlepší ukázka poslouží následující příklad. Jel jsem po dálnici,
avšak potřeboval jsem rychle vyskočit z auta, ale jako správný frajer u
toho ještě jako že udělám smyk. Inu stalo se. Udělal jsem smyk,
vyskočil z auta, jenže ve skluzu skončilo přímo nade mnou. CJ ležel
hezky pod podvozkem, to přece není nic hrozného, říkám si. Jenže v
možnostech hry není vylezení zpoza auta, tudíž jsem se jen mohl dívat
jak leží a ukazatel zdraví nezadržitelně klesá…
Poslední fakt, s nímž hra usilovala o moje zdraví, byla umělá inteligence, kterou nemohu nazvat nijak jinak, než příznačně umělou demencí. Když po vás jdou policisté, bourají do sebe navzájem, nejsou schopni koordinované akce. Nějakému krytí za překážkami rozumí stejně jako pro žák první třídy teorii relativity. Při zastavení provozu na dálnici sice hodně aut do sebe navzájem narazí, ale jejich následná reakce je naprosto uhozená. Buď naštvaní řidiči vystoupí vozidel a začnou se navzájem mydlit nebo se snaží agresivně vyjet z pěkného štrúdlu. Ale to ještě není nic proti setkání se s taxikáři. Tihle kníratí cholerici nesnesou jediné otření o jejich vyleštěnou trosku a jdou přes mrtvoly a totální destrukci svého vozu jenom proto, aby si do vás ťukli a urazili nárazník (pokus ho ještě mají). Rockstars v tomto ohledu totálně selhali. Velikou novinkou je, oproti minulým dílům, možnost najmout několik svých spolubojovníků potkávajíc je na ulici. Tím si zvýšíte respekt a teoreticky byste se měli stát vražedným strojem. Jenže chyba lávky. Když dojde k nějaké přestřelce, vaši „věrní“ soudruzi jsou často již přejeti autem. Jestliže ne, stojí sto metrů od vás a než se k vám dořítí, je dávno po boji. V případě svátku, čímž mám na mysli jejich aktivní zapojení do potyčky, slouží pouze jako živé terče. Rockstars selhali podruhé.
I přes ne zrovna pozitivní vyznění recenze se musí nechat, že nový přírůstek do již tak početné rodinky Grand Theft Auto je velmi kvalitní a návykový kousek, který je bohužel hyzděn několika velmi nepříjemnými chybami. San Andreas není hrou, kvůli které byste si museli upgradovat počítač, ale když už ho rozchodíte, budete se skvěle bavit. Těch 90% dostane jen díky slavnému jménu a trochu nostalgie…